O sboru

Historie

Vznik

Dne 30. června 1860 schválil okresní úřad ve Vysokém Mýtě stanovy nově založeného zpěváckého spolku, u jehož zrodu stáli zejména pánové Josef Sweigel a Adolf Porm. Vznikl tak jeden z nejstarších zpěváckých spolků v Čechách, původně mužský sbor o počtu asi 30 členů, z velké části učitelů všech vysokomýtských škol. Ještě v červenci téhož roku proběhlo v hostinci U Lípy první veřejné vystoupení, velký úspěch měl ryze český repertoár na koncertě v hostinci U Zedníčků o dva roky později, který německé návštěvníky pohoršil natolik, že všichni odešli ze sálu. Někdy v prvních dvou letech své existence spolek přijal do svého jméno českého krále-zakladatele Vysokého Mýta – OTAKAR. 

 

Zofin 1962

 

 Prapor

Počátkem roku 1863 byla uspořádána sbírka pro zhotovení praporu. Vybraná částka byla svěřena prof. Šemberovi, který měl obstarat prapor „... vyšívaný – na jedné straně stříbrný lev v červeném poli, na druhé straně jméno spolku červeně na bílém poli. Místo špice měl přijít městský znak ve stříbře, pokud peníze postačí ...“

            Velkolepá slavnost svěcení praporu proběhla na vysokomýtském náměstí 19. července roku 1863 s účastí 17 východočeských zpěváckých spolků. První hřeb do žerdi praporu zatloukla jeho kmotra F. Šemberová, žena prof. Šembery, další pak zástupci města, církevní hodnostáři a zástupci přítomných zpěváckých spolků. Prapor  dochovaný v originální podobě se dodnes nachází ve sbírkách Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě.

 

sveceni praporu 1863

 

Ženy ve sboru

Na valné hromadě roku 1889 bylo rozhodnuto zvát do spolku i ženy. Ke skutečnému rozšíření o dámský sbor však došlo až v lednu 1903 a k úplnému zrovnoprávnění ve výboru dokonce až v roce 1920! Úsměvné je, že postupem let ženská část sboru tu mužskou člensky převážila a zhruba od poloviny 20. století ji početně zcela přečísluje.

 

Zeny v Otakaru

Zeny v Otakaru

 

Před I. světovou válkou

I přes občasné krize lze období konce XIX. stol. označit za zlatou éru Otakaru. Vysokomýtské prostředí spolkům přálo, oblíbené byly výlety s nahodilou hudební produkcí na různých zastávkách, zkoušelo se i koncertovalo po hostincích či pod širým nebem a Otakar zastřešoval více odborů. V roce 1864 došlo k sloučení s hudebním spolkem, v roce 1882 vznikl divadelní odbor. Počet členů v roce 1892 přesahoval stovku, v roce 1902 dokonce stovky dvě. Otakar tou dobou provozoval i vlastní knihovnu. Po přelomu století docházelo k pokusům vytvořit zpěváckým spolkům župní strukturu podobnou Sokolu a v roce 1905 skutečně došlo k ustavující schůzi Východočeské pěvecké župy Fibichovy. Krátce před I. sv. válkou se z početného členstva vydělila menší elitní uskupení, pánský oktet Osma a dámská Dvacítka. Další rozlet však tvrdě zarazil válečný konflikt, během kterého činnost Otakaru zcela ustala.

 

Otakar 1888

 

První republika

Po skončení války došlo v roce 1919 k obnovení činnosti Otakaru. První schůze proběhla z iniciativy Fr. Mareše 12. března v hostinci U Kolášků (dnes hotel Kobylka). Ke zkouškám se využívaly prostory První záložny a Dívčí měšťanské školy, přínosná byla spolupráce s vysokomýtskou posádkovou hudbou. V roce 1920 byly schváleny nové stanovy, sbor se začal více orientovat na mládež – především na studenty gymnázia. Koncem 30. let se také mluvilo o zřízení dětského sboru, na jehož vzniku v roce 1940 měli podíl zejména sbormistři Norbert Muzikant a  Bohuslav Vítek.

 

Za okupace

Německá okupace činnost Otakaru neukončila, koncerty lidové či vážné hudby nacisté nezakázali a zájem lidí o českou hudbu byl v té době obrovský. I přes různé komplikace, např. totální nasazení některých členů v Německu, se tak zvláště ještě na počátku II. světové války odehrálo  nemálo vystoupení ve Vysokém Mýtě i v okolí.

 

Otakar 1939

 

Po válce

Do činnosti Otakaru významně zasáhly události po roce 1948. Ocitl se pod dohledem orgánů, mělo být vyloučeno několik členů jeho výboru a následně byl označen za buržoazní spolek. V roce 1951 došlo k likvidaci župní organizace zpěváckých spolků. Situace se zlepšila až v druhé polovině 50. let, kdy se Otakar stal kroužkem Závodního klubu strojírenských závodů ve Vysokém Mýtě. Získal tak opět možnost vlastní samosprávy, obnovil svou činnost a přes představy různých orgánů se postupně vracel jeho spolkový charakter.  

 

Otakar 1951

 

Otakar dnes

Od 60. a 70. let se povaha Otakaru měnila jen málo. Člensky dámy zcela přečíslily pány a objevily se první sbormistryně. Pokračuje spolupráce s dětskými a mládežnickými sbory, které však již nespadají pod hlavičku Otakaru, ale pod Základní uměleckou školu Vysoké Mýto. Počet zpěváků se stabilně pohybuje mezi 20 až 40 členy. Otakar vystupuje  na městských oslavách, v prostředí kostelů či kulturních zařízení, vystupuje sólově i v rámci různých festivalů. Mění se repertoár, zejména od druhé dekády nového milénia došlo k jeho výraznému obohacení. Po více než půldruhého století staré tradici se dnešní Otakar nebojí být moderním tělesem 21. století.